Judisté z oddílu Slavia Kroměříž nám poslali lákavou nabídku. Zájezd do Itálie s judem. Ačkoliv jsme to věděli dostatečně dopředu, všichni půl roku váhali, jestli pojedou nebo ne. Až a na poslední týden jsme teda rozhodli, že ano. Nutno říci, že to bylo velmi šťastné rozhodnutí.
Všichnim kromě Vaďurovic rodinky zvolici cestu autobusem. My, protože známe své děti, jeli jsme raději autem.
Na hotelu jsme byli první. Dostali jsme tedy nejlepší pokoj s výhledem na moře. Sice netekla studená voda, koupelnový nábytek také nezářil novotou, nicméně lozivý hmyz se nikde nevyskytoval a portorikánec v recepci vařil dokonalou kávu. Trochu mně chyběl internet na pokoji, ale v recepci byla wifina a pohodlná křesla.
Zbytek zájezdu dorazil nedlouho po nás a na okamžik závladnul ubytovávací chaos. Ten trval jenom chviličku, o pár desítek minul jsme se váleli pod slunečníkem a lízali zmrzlinu. Začala ta pravá dovolená -prostě Itálie.
Na pláži byl písek a moře bylo slané. Trochu jsem se bál, co budem celý ten týden dělat. Nekonečný pás slunečníků a vlnolamů moc zábavy nesliboval. Jenomže všechno je o lidech.
Hned první večer nám Martin všem vysvětlil, jak Santer bodl Vinetouův nůž náčelníkovi PŘÍMO DO SRDCE. To se stalo jakýmsi leitmotivem celé dovolené. Nakonec se z toho stal pozdrav, pointa mnohých příhod i pantomimické gesto, když slova zanikala v hluku.
Program pobytu byl zhruba následující: ráno v 7 běh po pláži a rozcvička. Pak snídaně. Ve 12 oběd a o půl sedmé večeře. Mezitím volná zábava. Bohužel ani tak snadný režim mnozí nedokázali dodržet a tak se běhalo jen velmi sporadicky.
NEDĚLE
V neděli jsou v Torre Pedrera trhy. Stánkaři rozličných národností nabízejí všemožné zboží. Šaty, pánské hodinky, kabelky, erotické prádlo, konvertory na italské zástrčky, plavky, hračky, náramky, kráječe na zeleninu, svaté obrázky .... Každý z nás si tam koupil něco na sebe. Holkám to moc slušelo a dokonce se s něma dalo vydržet.
Co se vydržet nedalo, když se pokazil notebook. Naštěstí to noc vážného nebylo - oprava notebooku spočívala ve vyhození baterky a jejímu opětovnému vrácení. Nálada se zvedla o 120%.
PONDĚLÍ
V pondělí se jelo do Rimini. Bohužel až večer, takže se moc nakupovat nedalo. Viděli jsme však spoustu krásných výkladních skříní, památky a jednu malou černošskou holčičku, která Lucce přinesla bonbóny za to, že jí chtěla ukrást kolo. Kecám, jenom se s ním fotila :)
Ochutnali jsme nejlepší zmrzlinu na světě, zabloudili jsme a k půlnoci jsme se dostali autobusem zase na hotel. Zajímavé bylo, že někdo z nás orazil všechny jízdenky a to tak, že neorazil ani jednu. Když přišli revizoři a viděli tolik černých pasažérů, raději vystoupili, aby nebyly problémy. Italové prostě nemají rádi dusno.
ÚTERÝ
V úterý byla naplánována jízda výletní lodí. Jmenovala se Bella Rimini a vypadala báječně. Čekal jsem zhruba půlhodinové kolečko a tak jsem nevzal ani pití pro děcka. Námořníci však měli mnohem větší ambice a jelo se až nekam ke Katolice. Počasí bylo nádherné, cesta příjemná.
Na lodi
Bohužel se Agátě cestou udělalo špatně. Zašel jsem s ní do podpalubí, kde neviděla jak to houpe a čekal jsem, kdy se poblinká. Kolem nás šel pán s náloží pečených ryb. Objednal jsem si tedy a k mému překvapení i Agáta. To už byl jen krůček k tomu, aby to žaludek definitivně vzdal. Prostrčil jsem Agátu zábradlím a teď zase krmila rybičky ona. Nevolnost žaludku však slečinku neodradila od toho, aby zase zasedla ke své porci a celou ji dojedla.
V dolní části lodi se nacházela restaurace. Myslel jsem, že tak čepují pivo, ale z pípy teklo víno. Já jsem vína moc neměl, protože jsem se staral o Agátu zrovna když zadarmo nalévali. Zrovna jsem přemýšlel, čím bych se zahojil když ....
Český člověk umí využít situace. Tak se stalo i během této plavby. Námořníci ztratili ostražitost a odešli od pípy. Naše slečny to zpozorovaly v té samé vteřině. Obsadily bar a čepovaly každému, kdo se zrovna nachomýtl. Jakmile se obsluha lodi vrátila, byli všichni v rozverné náladě. Námořníci vyzývali naše dámy k tanci, ty však pouze natahovaly ruku s prázdným kelímkem. Taloši v domění, že je to podmínka tance nosili víno zadarmo. Bohužel tance si moc neužili, ale nám bylo príma.
STŘEDA
Středa byl den jako stvořený pro ženy, herpetology a judisty. Jelo se totiž do San Marina. San Marino je stát ve státě, obydlený kopec s počtem obyvatel asi jako Uherské Hradiště. Jinak je to jedna z prvních republik světa. Je to také jeden z nejbohatších států a pochopitelně jeden z nejmenších.
Odevšad člověk slyší slovenštinu a polštinu. Všude mají různé krámky s cenami o nělo lepší, než v Itálii. Tak taky je ten ráj nákupů! Oblečení, army shopy, zmrzlina, víno, jánevímco ... prostě všechno.
Naše první cesta však vedla do muzea plazů. Ono to nebylo ani tak muzeum, jako dům plný terárií. V každém z nich se válelo něco jedovatého a nebo aspoň škrtič. Na mě udělala největší dojem jedna želva.
Proběhli jsme teda město, poslali pohledy a jelo se na trénink. Hala byla krásná a dobře vybavená. Judisti byli milí a nažhavení na randori. Říkal jsem si, že být reprezentantem tak malého státu nebude až takový problém, přesto jsem pro jistotu zvolil taktiku trenérské výpomoci s mláďátkama. Inu, jemná cesta.
Už při rozcvičce ze všech lilo jako z konve. Horko bylo příšerné. Mláďata trénovala Sylvia a byla skvělá. Jáchym přiznal, že to byl jeho první poctivý trénink v životě. Chlapi taky neudělali ostudu a Lucka Pucka dokonce taky ne.
Po tréninku následovala večeře. Stál tam vzadu pán s klávesama a produkoval hudbu. Tak co bychom si taky nezazpívali karaoke. Marek Šimčák, Kany i Jakomo, všichni se střídali u mikrofónu a ostatní sborově přizvukovali. Večeře se protáhla až do nočních hodin.
Asi ve 2 ráno jsme se potkali na recepci s Markem u notebooku. Jana musela ještě odeslat pár mailů a Mara si hledal spojení na Maltu, kde na druhý den pískal mistrovství evropy. Blázni.
ČTVRTEK
Ve čtvrtek se nedělo nic. Alespoň nic, o čem bych věděl. My jsme skočili do auta a jeli ještě jednou omrknout San Marino. Opravdu to stojí za to.
Možná bych měl aspoň napsat, jaká byla celou dobu strava. Byla naprosto VYNIKAJÍCÍ! Těstoviny s mraky zeleniny. Komu se těstoviny omrzely, mohl si dát plátek masa a hranolky. Na italskou kuchyni vzpomínám ještě teď.
PÁTEK
V pátek byl ideální den na koupání, šnorchlování a lenošení. Také jsme uspořádali výpravu na místo, kde vlnolamy vedou ze břehu do moře. To se dětem moc líbilo.
Na vlnolamu
Krom toho nám Marcel minulou noc prozradil, že v moři žijí jedovaté ryby. A že máme nosit boty. Obuli jsme tedy děti, které chodily doteď celou dobu naboso. Jenže Agáta se vztekla, boty zahodila, udělala dva kroky a na něco šlápla. Zřejmě opravdu na něco s jedem. Od té doby střídavě brečela a zpívala písničky a tančila.
SOBOTA
Každá sranda má svůj konec. A tak i ta naše dovolená skončila. Moře bylo v den našeho odjezdu rozbouřené a příšerně špinavé.
špinavé moře
Popřáli jsme si šťastnou cestu a odjeli. Doufám, že to nebyla poslední taková akce s Kromclem. Jsou totiž skvělí a ten nůž do srdce nám nakonec zabodli v podobě krásných vzpomínek.
